Je pátek, odpoledne, cítím se hodně uvnitřněná a chce se mi jen ležet a odpočívat. Ticho před bouří, řeknu si sama pro sebe, ale hned to potlačím, abych neměla očekávání. Dostanu neskutečnou chuť na masala chai a tak si jeden jdu uvařit.
Koukám na naši zahradu, popíjím horký kořeněný nápoj a svět je v absolutním pořádku. Něco je ale...
Představte si, že si stoupnete naproti svému cíli, opřete si o něj šíp a jeho hrot si dáte do ďolíčku na krku. Vašim úkolem je vyjít proti šípu ke svému cíli. Vyjít a šíp krkem zlomit. Asi vám nemusím říkat, že jsem se bála, to je jasné, ale chci vás zavést do celého hlubokého procesu.
Celý můj příběh k odlitku mé jóny, přijetí sebe sama, samotném rituálu a mnohem více .
Miluju tyto kouzla, jelikož mi dává smysl zachovávat hlavní myšlenku věcí, u krve je to nenaplněný potenciál tvoření života, který tak může být přetransformován do tvoření něčeho jiného. Ať jde o obrazy, výživu pro zemi a květiny, pro tvoření naší reality nebo tvoření vztahu.
Posledních pár let si se svou menstruací povídám a ona mi každý měsíc připomíná, co je potřeba pustit, jaká jsem na sebe byla a kde jsem šla přes sebe.
Je Samhain a já nemám chuť dělat oltáře a rituály, nutí mě to sepsat svůj vztah ke smrti a hřbitovům. Jaký vliv má mé narození na toto téma? Jak jsem se vypořádala s vlastní smrtí a nakonec, co mě naučili hroby, hřbitovy a smrt?
Pokračuji s dvouletým výcvikem Kněžky a čekal mě první víkend ze čtyř elementů. Téma vody a s ním rituál chození po střepech. O tématu vody a kolik toho odnesla z mého života se rozepíši až jindy, dnes jsem schopna sepsat, co se dělo v průběhu rituálu, který trval celý den.
Chtěla bych se podělit o svou roční cestu při které jsem zažila, jaké to je být pokousaná psem, jaké to je chtít utéct, ale nemoci a nakonec, jak díky tomu všemu jsem objevila svou vnitřní sílu. Je to takový příběh Spidermana v holčičí verzi, tedy bez pavouků. Mě pohryzal pes a já objevila to, co každá žena hledá, svého vnitřního divokého vlka....
