Rituální odlitek vulvy, aneb máš ji krásnou

Celý můj příběh k odlitku mé jóny, přijetí sebe sama, samotném rituálu a mnohem více .

Je středa večer a já přijíždím s ostatníma kněžkama na Healing Festival, kde budeme po 4 dny držet prostor v teepee, Chrámu Bohyně. Budou zde probíhat ženské kruhy, rituály a večerní ceremonie. Na recepci si beru program přednášek a seminářů celého festivalu, nebudu totiž přítomná na všech kruzích a tak i já se můžu sem tam účastnit.
A pak to vidím, neděle odpoledne "Máš ji krásnou – odlitek jóny" hned je mi jasné, že tam musím jít, to je skládačka do puzzlíků mého života. To že existují odlitky jsme probírali již před půl rokem u předporodního rituálu a já tenkrát prohlásila, že odlitek nutně potřebuji a že zorganizuji kruh na kterém si s ženami odlitek uděláme. Celé to ale ztroskotalo na tom, že jsme nemohli najít přírodní materiál na "negativ odlitku". Pak jsem si říkala, že si nechám udělat odlitek ke 30tinám a představovala jak se bude vyjímat v ložnici v našem novém baráčku. Děkuji vesmíre, odlitek si můžu udělat na krásném místě se stejně naladěnými ženami a ještě zdarma.

Jenže, má to háček, je potřeba se registrovat ve "Stanu léčení" a pouze ve dvojici, jednotlivce nepřijímají. Oznamuji to v kruhu kněžek a žádnou to neláká, sakra. Mému klidu ani nepřidá informace, že kamarádka je již registrovaná se svým přítelem od dnešního odpoledne.
Panika! Bude plno, nestihnu se včas zarezervovat a nemám dvojici! Odlitek mi pomyslně mizí před očima… Jenže já se nevzdávám, takže ten večer potkávám spoustu cizích lidí a ptám se na účast na odlitku. Nikdo nemá zájem a aby toho nebylo málo "Stan léčení" je k nenalezení, není na plánku a nikdo o něm neslyšel.

Je čtvrtek a já stále hledám parťačku, ani ťuk ani bzuk. Nakonec jedna žena z našeho kruhu začne váhat, ale cítím její strach, váhavost a ačkoliv ji to přijde jako dobrý úlet a ideální dárek pro manžela, je tu malá šance, že to vyjde. Naděje ale umírá jako poslední a tak si dáváme čas na rozmyšlenou.

Je sobota, spoluvedu milenkovský kruh a má poslední naděje, si to rozmyslela. Prý by to nedala a už ji to přijde moc. Ach jo. Končíme nádherný nabitý a jiskřivý kruh a v tu chvilku mi přilétne "Zeptej se teď, ženy přišly na milenku, to je podobná tématika" Ajoo!

"Ženy, chce jít se mnou někdo na odlitek své vlastní jóny v neděli?"

"Jááá" málem vyskočí nádherná blondýnka s modrýma očima, vím, že to je ona.

"Já taky" přidá se tmavovláska a další ženy.

Volím pomněnkové oči, které byly sebejisté, nadšené a známé. Procházíme registrací online a mají ještě volno!

Je neděle, odpoledne mě čeká rituální odlitek a já jsem už od rána v procesu. Spím až do 10ti, nesnídám, nemám chuť a pobrečím si na kruhu, který vedou mé krásné kamarádky. Máme téma transformace, smrti, znovuzrození, změn a kroky k novému já. Oběd mi nechutná a jsem nervózní. Vůbec nevím co mě čeká. Nevím jak rituál bude probíhat, co si mám vzít s sebou, kde se stihnu osprchovat?

Nechávám to tak a jen jsem, jsem tak mimo, že i zapomenu, že jsme měli s Pomněnkou sraz. Omlouvám se a rychle vyrážím.

Je nás fakt hodně, stojíme před stanem a povídáme si, samé krásné otevřené ženy. Mám pocit, že budu brečet už teď. Přichází sdílení každé z nás, proč jsme tu? Vím, jak je sdílení a otevření léčivé a tak jdu do toho naplno. Přiznávám, že jsem se začala v pubertě schovávat před zraky ostatních žen, že mě dlouhou dobu trápilo, že vypadá jinak než ty z časopisů a že jde jen o ženy, ty umí být zákeřné. Samotnou mě překvapuje, kolik tam toho ještě je, po vší práci a cvičení, ale nechávám to tak, vím, že přijetí je důležité a rezistence mi brání v další komunikaci se svým tělem a se studnicí moudrosti, která se skrývá právě v našem lůně.

No a pak už je tu samotný rituál, celé to začíná tantrickým dotekovým cvičením, aby se na sebe dvojice naladila a zvykla si na jemné intimní doteky. A to jak ve stoje, tak v leže na zádech. Tady bylo zajímavé pozorovat své ženské tělo, které dost často v pozici "na zádech s nohama od sebe" očekává silné doteky, nátlak, průnik. Klepou se mi nohy a hůř se mi uvolňuje. Pomněnka je ale skvělá průvodkyně a vše bylo pomalé, jemné a ve správném načasování. Pak přichází k prvnímu odhalení těla otevřením sarongu, velmi důležitý bod celého procesu. Co mi běží hlavou, když mě někdo vidí? A co mi běží hlavou, když mě někdo maže kokosovým olejem všude? Pak už přichází samotné praktické odlití, první odlitek "negativ" se vytvoří pomocí gelu. Jéé ten byl taak studený a probudil celé mé bytí. Zasmály jsme se a od této chvíle se atmosféra změnila, cítila jsme se jako dívka, kdy kamarádky jsou spolu v totálním otevření, pečují o sebe a vše je v pořádku.

Co mi běží hlavou, když mě někdo vidí? A co mi běží hlavou, když mě někdo maže kokosovým olejem všude?

Ačkoliv jsem na rituály a nahotu v nich zvyklá a vím, jak silné mohou být, tohle mě úplně vzalo. Ta důvěra a intimita se kterou jsme do toho šly a která tvořila bublinu okolo nás. Ty láskyplné léčivé doteky jiné ženy, podporující pohledy, když jsem si nebyla jistá a otevřela oči. A nakonec plné přijetí ve své (ne)dokonalosti. V přechodových rituálech je jen na vás, jak hluboko půjdete, jak moc se odkryjete, ale toto fyzické odkrytí prostě je, bez příkras, syrové, přesně takové jako jé. A být viděna v této své syrovosti, intimitě, zranitelnosti jinou ženou je síla.

Během toho, co negativ schnul jsem se začala cítit nepříjemně. Přestala jsme svou jóny cítit, vše byl jeden velký těžký bác, přestala tudy proudit energie a já se cítila odpojená, pohřbená, v tu chvíli mi došlo, že bych dala cokoliv za jakoukoliv jóny, hlavně aby tam byla!
Samotné sloupnutí odlitku bylo opravdu jako znovuzrození, šimralo to, bylo to příjemné a ještě se u toho na mě smály dvě ženy. Och jaká krása se zas cítit volná, moc dýchat, načítat informace a jen být.

Čekala jsem, že "negativ" jen vylijeme sádrou, ta ztuhne a půjdeme domů. Jak jsem se mýlila, bylo potřeba svou formu natírat sádrovou vodou donekonečna, než vznikla samotná sádrová vrstva. Byl to dlouhý proces u kterého jsme si povídaly a ztratily pojem o čase.

Nejvíc jsme se bála samotného odlitku, my ženy nemáme možnost se na svou jóny podívat pořádně, buď jen v zrcadle, nebo zespoda zrcátkem, ale nikdy ne vcelku a ve 3D. Ježiš mě se nebude líbit, znělo mi furt v duchu. A pak je tu ten moment, kdy sloupávám gelový negativ a kouká na mě v celé své kráse, velebnosti a šťavnatosti.

"Tyjo ta je nádherná" vydávám ze sebe celá překvapená a nemůžu to pochopit.

Beru si svou jóny domů a chodím se na ni dívat každý den a každý den nemůžu uvěřit že tu mám já, takovou kočku. Dávám si velký pozor, aby se ji nic nestalo, tak moc je důležitá.

Obrousila jsem hrany odlitku a natřela jej celý na zlato, je to teď modla mé dokonalosti. A já se těším ze svého těla.